Zde se nacházíte: Úvodní strana >> Pavlína Haltofová
Narodila jsem se v Třinci, ale pokud by to bylo možné v Tyře, tak bych to udělala. Má první věta na tomto světě byla: -"Co to je?" A od té doby si tu otázku stále kladu a snažím se na ni hledat odpověď.
Navštěvovala jsem mateřskou školu v Tyře a pak základní školy v Oldřichovicích a Třinci. Vystudovala jsem gymnázium v Třinci a poté obor lesní inženýrství na Lesnické a dřevařské fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické university v Brně. Tam jsem také studovala doktorské studium, které jsem úspěšně ukončila v listopadu roku 2006 v oboru Ochrana lesa. Bezmála 9 let jsem působila v Karviné, kde jsem pracovala jako odborný asistent na katedře financí Obchodně podnikatelské fakulty Slezské univerzity v Opavě. Přednášela jsem o financích. V současné době relaxuji po tří leté práci ve stolařství doma u rekonstrukce domečku.
Jako dítě jsem navštěvovala spoustu kroužků. Byl to výtvarný kroužek, fotografický, dívčí klub, rytmika, karate.
Později jsem jezdila na dětské tábory do Žiaru na Slovensko jako vedoucí. Ráda něco tvořím. Ve volných chvílích čtu, šiju, háčkuju, kreslím, maluju, lyžuju, sáňkuju, hraju volejbal, ping-pong, ráda plavu, amatérsky hraji na kytaru. Umím uplést velikonoční pomlázku, košík na houby, přibít hřebík, nasadit sněhové řetězy, rozdělat oheň, vyčistit odpad u umyvadla, vybílit sklep, namíchat maltu, hvízdat na puse, psát na PC všemi deseti, vyrobit stůl, dveře, eurookna, aj. Neumím se hádat a nemám ráda kofolu a kávu ani žádé podobně hnědé tekutiny. Hodně mě naštve, když mi něco nejde, pak dokážu zbytečně promarnit hodiny a hodiny strávené nad řešením problému. V těchto případech se chovám nejspíš podle rčení: "když zklamou všechny pokusy jak zprovoznit přístroj, je načase přečíst si návod".
Mám ráda přírodu a dobré lidi. Jsem kreativní člověk, kterého nebaví stereotypní práce. Ráda vymýšlím nové a nové věci a tím si přidělávám stále víc a víc práce. Nové věci jsou pro mě výzvou. Ve vztahu k lidem se snažím řídit mottem, které vyslovil jeden můj profesor: "Každý člověk umí něco, co já ne, a za to mu patří můj obdiv". V poslední době vnímám kolem sebe lidi, které baví neustále si stěžovat a udávat. Nevím, jestli je to dobou, nebo soudními pořady v televizi, internetem a možností vyjadřovat svůj názor, nebo se lidé prostě jen nudí a hledají chyby a co jim vadí. Těmto lidem bych vzkázala, že doba, po kterou tady na zemi jsme je tak krátká, že promrhat ji touto negativní činností je škoda.
