Narodila jsem se v Třinci, ale pokud by to bylo možné v Tyře, tak bych to udělala. Má první věta na tomto světě byla: -"Co to je?" A od té doby si tu otázku stále kladu a snažím se na ni hledat odpověď.
Absolvovala jsem mateřskou školu v Tyře a pak základní školy v Oldřichovicích a Třinci. Vystudovala jsem gymnázium v Třinci a poté obor lesní inženýrství na Lesnické a dřevařské fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické university v Brně. Tam jsem také studovala doktorské studium, které jsem úspěšně ukončila v listopadu roku 2006 v oboru Ochrana lesa. Nyní pracuji jako odborný asistent na katedře financí Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné Slezské univerzity v Opavě.
Jako dítě jsem navštěvovala spoustu kroužků. Byl to výtvarný kroužek, fotografický, dívčí klub, rytmika, karate, a v době komunistické také pionýrský kroužek, který mj. fungoval i v Tyře.
Později jsem jezdila na dětské tábory do Žiaru na Slovensko jako vedoucí. Ráda něco tvořím. Ve volných chvílích šiju, háčkuju, kreslím, maluju, lyžuju, sáňkuju, hraju volejbal, ping-pong, ráda plavu, amatérsky hraji na kytaru. Umím uplést velikonoční pomlázku, košík na houby, přibít hřebík, nasadit sněhové řetězy, rozbít vejce jednou rukou, rozdělat oheň, vyčistit odpad u umyvadla, vybílit sklep, namíchat maltu, hvízdat na puse, psát na PC všemi deseti. Nerada se češu a nemám ráda kofolu a kávu ani žádé podobně hnědé tekutiny. Hodně mě naštve, když mi něco nejde, pak dokážu zbytečně promarnit hodiny a hodiny strávené nad řešením problému. V těchto případech se chovám nejspíš podle rčení: "když zklamou všechny pokusy jak zprovoznit přístroj, je načase přečíst si návod".
Mám ráda přírodu a dobré lidi. Jsem kreativní člověk, kterého nebaví stereotypní práce. Ráda vymýšlím nové a nové věci a tím si přidělávám stále víc a víc práce. Nové věci jsou pro mě výzvou. Ve vztahu k lidem se snažím řídit mottem, které vyslovil jeden můj profesor: "Každý člověk umí něco, co já ne, a za to mu patří můj obdiv".
