Narodila jsem se v Třinci. Má první věta na tomto světě byla: -"Co to je?" A od té doby si tu otázku stále kladu a snažím se na ni hledat odpověď.
Navštěvovala jsem mateřskou školu v Tyře a pak základní školy v Oldřichovicích a Třinci. Vystudovala jsem gymnázium v Třinci a poté obor lesní inženýrství na Lesnické a dřevařské fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické university v Brně. Tam jsem také studovala doktorské studium, které jsem úspěšně ukončila v listopadu roku 2006 v oboru Ochrana lesa. Bezmála 9 let jsem působila v Karviné, kde jsem pracovala jako odborný asistent na katedře financí Obchodně podnikatelské fakulty Slezské univerzity v Opavě. Přednášela jsem o financích. Tři roky jsem pracovala ve stolařství. Teď pracuji v oboru, který jsem vystudovala a jsem za to ráda.
Jako dítě jsem navštěvovala spoustu kroužků. Byl to výtvarný kroužek, fotografický, dívčí klub, rytmika, karate.
Později jsem jezdila na dětské tábory do Žiaru na Slovensko jako vedoucí. Ráda něco tvořím. Ve volných chvílích, kterých při práci kolem domu moc není, luštím sudoku.
Mám ráda svou rodinu, Myšáka, Kiťáka, naše zvířátka, přírodu a dobré lidi. Jsem kreativní člověk, kterého nebaví stereotypní práce. Ráda vymýšlím nové a nové věci a tím si přidělávám stále víc a víc práce. Nové věci jsou pro mě výzvou. Ve vztahu k lidem se snažím řídit mottem, které vyslovil jeden můj profesor: "Každý člověk umí něco, co já ne, a za to mu patří můj obdiv". V poslední době vnímám kolem sebe lidi, které baví neustále si stěžovat a udávat. Jsou to převážně důchodci, kteří dávají přednost prosazení si svých cílů za každou cenu a toto staví nad dobré mezilidské vztahy. Těmto lidem bych vzkázala, že doba, po kterou tady na zemi jsme, je tak krátká, že promrhat ji touto negativní činností, je škoda.